Areál litomyšlské nemocnice na jižním okraji města se začal formovat jako tzv. pavilonová nemocnice již v roce 1872, kdy byla zahájena výstavba původní hlavní budovy, doplněné v roce 1898 infekčním pavilonem.
Dalšího rozšíření se areál dočkal až v meziválečné době, kdy byly postaveny mimo jiné pavilony administrativy a příjmu, interny (někdy mylně označovaný jako pavilon infekční) a pavilon hospodářských složek (kotelna, kuchyně, prádelna) s byty sester; okolní pozemky dostaly parkovou úpravu. Autorem nových objektů byl z větší části architekt Karel Tymich, specialista na stavby humanitního a zdravotnického charakteru. Právě z jeho pera pravděpodobně pochází zmíněný pavilon interny, jenž v kontextu areálu architektonicky vyniká.
Dvoupatrový objekt koncipovaný jako monoblok se obrací čelem k plánovanému novému hlavnímu pavilonu, jenž byl dostavěn v padesátých letech 20. století (06-308). Symetricky uspořádanému průčelí dominuje převýšená středová osa s hlavním vstupem. Nad ním se nese úzký prosklený pás, který mírně předstupuje líc fasády a za nímž se nachází hlavní schodiště. Architekt jej ještě zvýraznil obložením z cihlových pásků, jež v Litomyšli uplatnil už u své budovy Masarykovy zemské průmyslové školy (04-659). S touto výraznou vertikální částí průčelí kontrastují horizontály úzkých nárožních balkonů v obou patrech.
Budova s trojtraktovou dispozicí soustředila v suterénu část technického zázemí, v patrech při jižní straně pokoje a kanceláře, směrem do dvora další části technického zázemí.
První drobné adaptační práce v interiéru byly provedeny už v roce 1941 místním stavitelem Václavem Jandečkou. Další stavební úpravy a drobné přístavby se propsaly především do dvorního traktu. V nedávné době objekt prošel kompletní rekonstrukcí včetně fasády. Originální prvky se dochovaly už jen v interiéru v prostoru hlavního schodiště, jehož stěny pokrývá původní kachlový obklad.
AŠ
