Prostor tzv. Bělidel, původně menšího náměstíčka tvořeného převážně řemeslnickými domky, musel v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ustoupit naplánovanému silničnímu tahu, který toto litomyšlské předměstí necitlivě rozdělil na dvě části. Pěší směřující z autobusového nádraží do centra města přivede průchod pod silnicí k parčíku umístěnému u někdejší správní budovy národního podniku Oseva (dnes Moneta Money Bank), postavené mezi lety 1979 a 1980.
V parčíku bylo 12. září 1987 odhaleno sochařské dílo symbolizující Hudbu od Františka Jandy, umělce, jenž žil a tvořil v nedalekém Osíku. Dochovalo se několik modelů této sochy, na kterých jsou v kameni provedené ženské postavy doplněny abstrahujícími, geometricky tvarovanými kovovými prvky. Výsledná realizace je však jednodušší a komornější. Představuje mladou ženu tisknoucí k hrudi housle. V mramoru provedená, hrubě otesaná, do sebe uzavřená ženská postava kontrastuje s hladce opracovaným tělem houslí. Ženin snový výraz tváře, se rty dotýkajícími se houslí, podtrhuje intimní atmosféru přírodního zákoutí.
Práci Františka Jandy lze považovat za typickou sochařskou produkci tzv. normalizace, kdy se značná část výtvarníků pro nechuť zpracovávat politická témata obracela k neutrálním figurativním námětům. Právě postavy dívek a žen, ať už v civilním pojetí, či symbolizující abstraktní pozitivně hodnocené skutečnosti, jakými jsou mládí, jaro nebo hudba, se staly častými náměty plastik zdobících veřejná prostranství.
Zvolený motiv může také odkazovat k dlouholeté hudební tradici města Litomyšle. Proto je škoda, že se parčík doposud nepodařilo více zpřístupnit veřejnosti. Nikdy se nestal místem odpočinku a většina kolemjdoucích ho míjí bez povšimnutí.
ZT
