Oblast kolem vlakového nádraží, vystavěného v roce 1882, se díky snadnému napojení na železnici stala výhodným místem k usídlení průmyslových podniků. Jedna z prvních „továren“, které zde vznikly, byla v roce 1888 mechanická tkalcovna bratří Eggerů situovaná severně od nádraží při nedošínské silnici. Po jejím zrušení v roce 1940 areál využívala zámečnická firma Josefa Blažka s názvem Bakocel, vedená od roku 1946 Blažkovým spolupracovníkem Vladimírem Vlčkem. Nový majitel sem v rámci tzv. dvouletého plánu hospodářské obnovy Československa (1947–1948) přenesl z Prahy výrobu kovového nábytku a pro vzniklý podnik nazvaný Drina nechal v místech bývalé Eggerovy textilky vybudovat novou hlavní výrobní budovu.
Architektonické řešení jejího exteriéru se ještě opíralo o meziválečný funkcionalismus. Patrový objekt pravidelného obdélného půdorysu získal hladkou puristickou fasádu, kterou rozčlenila velkorysá sdružená okna. Křehce působící stavba dokončená v roce 1947 se tak stala jednou z posledních místních budov, na nichž byly principy tohoto v Československu všeobecně oblíbeného architektonického stylu uplatněny (viz též bytové domy z období tzv. dvouletky v Masarykově čtvrti – 04-788).
Počátkem roku 1948 byl podnik znárodněn a dostal název Národní správa firmy Drina, ing. Vlček Litomyšl. Následně se stal součástí národního podniku Radovan v Praze, poté n. p. Kovona Praha (1949), n. p. Kovopol Police nad Metují (1950) a nakonec n. p. Juranovy závody v Brně (1957). Změny využití s sebou pochopitelně nesly početné stavební úpravy v celém areálu, jenž čítal i řadu menších objektů a skladišť.
V současnosti zde sídlí firma vyrábějící automobilové hydraulické zvedáky a další příslušenství; nedávná rekonstrukce původní puristický ráz hlavní výrobní budovy setřela, respektovala nicméně originální členění sdružených oken. V jihovýchodní části komplexu byla vystavěna diskontní prodejna.
AW
