V rámci tzv. dvouletého hospodářského plánu (1947–1948), jehož cílem byla obnova válkou zničeného hospodářství a zvýšení průmyslové výroby v Československu, vznikla na severovýchodě litomyšlské „průmyslové zóny“ u nádraží aukční hala s kravínem a letním předvádištěm dobytka. Investor konzultoval výběr pozemku s autorem regulačního plánu města Ladislavem Machoněm tak, aby místo vyhovovalo jak z hygienických důvodů, tak z hlediska blízkosti železnice.
Projekt rozlehlého areálu vypracovali Jan Lustyk a František Sucharda v roce 1947. Dominantu komplexu tvoří samotná aukční hala situovaná k příjezdové komunikaci, poslední litomyšlská stavba s rezidui funkcionalistického stylu. Autoři objekt pojali jako nízkonákladovou, sedlově zastřešenou dřevostavbu spočívající na kamenném soklu. Koncipovali ji jako trojlodní baziliku s převýšenou střední částí osvětlenou nízkým pásovým oknem a se stupňovitými hledišti v postranních lodích. Interiér, který dynamizuje lichoběžníkový tvar pilířů vynášejících plochý strop, je zcela obložen dřevem a bohatě prosvětlen díky zmíněným „funkcionalistickým“ pásovým oknům uplatněným i v úrovni přízemí.
Objekt soustředil mimo hlavní sál také kanceláře přednosty a zvěrolékaře, noclehárny pro obsluhující personál, v suterénu pak ještě sociální zázemí a garáže. V zadní části pozemku na halu navazovalo zimní seřadiště s kravínem a letní předvádiště dobytka.
Otevření haly, údajně „první toho druhu v celých Čechách a na Moravě“, v březnu 1948 se stalo velkolepou událostí pro celý region. Zúčastnil se ho také ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý, kontroverzní litomyšlský rodák a tou dobou už i čestný občan města.
AŠ
