Historizující vila na exponované parcele proti vlakovému nádraží představuje pitoreskní příklad privátní vilové architektury z počátku 20. století ovlivněné motivy z oblasti dřevěného stavitelství a švýcarské architektury. Dům nechal vystavět podle projektu místního stavitele Antonína Beby městský důchodní Otokar Karlík pro svoji druhou ženu Klementinu – odtud pojmenování vily „Týnča“.
Budova, která vznikla jako první mezi vilami lemujícími severní stranu Nádražní ulice, vyniká zdobnou fasádou se štukovým, dřevěným i kovovým dekorem. Hlavní průčelí, jemuž dominuje prořezávaný dřevěný štít s datací stavby (1906), se obrací směrem k nádraží; vstup do domu však Beba situoval směrem k městu do boční fasády. Omítky zdobí štukové nápisy „Týnča“ a „Dej Bůh štěstí“.
V interiéru domu, který soustředí na každém podlaží jeden dvoupokojový byt, se na rozdíl od exteriéru příliš zdobných prvků nenachází; nejhodnotnější částí je schodišťová hala se samonosným schodištěm a železným litým zábradlím.
Vila je dokladem vysoké úrovně stavební kultury a společenské objednávky středních vrstev obyvatelstva na počátku 20. století v Litomyšli, a figuruje proto na seznamu nemovitých kulturních památek.
AŠ
