V Litomyšli si odedávna udržovalo přední místo obuvnictví. Na počátku 20. století bylo ze sedmnácti ve městě působících průmyslových podniků dvanáct obuvnických. V roce 1910 mezi ně vstoupila firma Lederer & Adler, která za účelem zbudování mechanické továrny na výrobu obuvi zakoupila výhodný pozemek v přímém sousedství nádraží. Její velké ambice prosadit se jako jeden z nejvýznamnějších závodů ve městě umocnil i prvotní záměr slibující výstavbu několika dělnických domků (nakonec ovšem nerealizovaný).
Projekt areálu továrny vypracoval královéhradecký stavitel František Plesnivý. Patrovou hlavní výrobní budovu při příjezdové ulici opatřil „rovnou“ střechou a plně prosklenou uliční fasádou. Pro výrobu byly určeny dva třicetimetrové pracovní sály, bohatě prosvětlené díky zmíněnému prosklenému průčelí. Zleva k němu Plesnivý připojil původně jen přízemní správní budovu, jejíž architektonické pojetí korespondovalo s vilami na protější straně nádraží (07-518).
Navzdory velkým očekáváním nebylo podnikání firmy úspěšné. Především v roce 1912 zde proběhly velké dělnické stávky kvůli nepříznivým pracovním podmínkám (továrně se mezi místními dokonce přezdívalo „polepšovna“ a dění v ní komentovala i dobová „kramářská píseň“). Za první světové války podniku nakrátko přineslo jistou úlevu získání dodávek obuvi pro armádu (kvůli nekvalitnímu zboží se však firma dostala před soud). V meziválečné době se však musel vyrovnat s věřiteli a roku 1925 výrobní halu prodal. Následně došlo k její adaptaci pro potřeby Hospodářského družstva.
Objekt si dodnes zachovává řadu autentických prvků – nejen původních konstrukčních z roku 1911, ale i provozních z éry Hospodářského družstva.
AW
