Až do své smrti v roce 1890 obýval dnešní Chaloupku Maxe Švabinského (č. p. 50), původně výminek patřící k tzv. Pecháčkovu statku, pozoruhodný myslitel František Emanuel Welz, rodák z nedaleké Litomyšle. Roku 1891 si toto opuštěné stavení zvolila za letní byt šestičlenná rodina pražského železničáře Rudolfa Vejrycha st., která se na přelomu století ještě rozrostla o manželku syna Karla (klavírního virtuosa) a manžela dcery Ely, tedy Maxe Švabinského (jejich svatba se konala na počátku června 1900 v Litomyšli). Vzhledem ke zvýšenému počtu obyvatel chalupy přistoupil Karel Vejrych v roce 1900 k jejímu rozšíření, přičemž na nový štít s dvěma okny namaloval Švabinský s pomocí budoucích akademických malířů Rudolfa Vejrycha (železničářova druhého syna) a Otakara Vaňáče výjev Svatý Václav přijímá dary (též Svatý Václav přijímá hold lidu). Dílo, vytvořené olejovou barvou příjemně hnědého tónu (pozzuola, na svatozář kolem hlavy knížete bylo údajně použito pravé zlato) na světlejším podkladu svisle kladených prken, v kontextu umělcovy tvorby ojedinělé, vzniklo za jediný den – 30. července 1900, a to i proto, že figury měl Mistr v podstatě již připravené díky své práci pro foyer Zemské banky v Praze. V průběhu následujících let bylo několikrát restaurováno (naposledy v roce 2011 Jiřím Látalem), čímž došlo k určité změně barevnosti. Posledním soukromým majitelem budovy byla Zuzana Švabinská (dcera Rudolfa Vejrycha, adoptivní dcera Maxe Švabinského), která ji krátce před svou smrtí v roce 2004 darovala městu Česká Třebová, jež její správu svěřilo zdejšímu Městskému muzeu.
Také tzv. Pecháčkův statek (č. p. 12), pocházející z roku 1807 a pojmenovaný podle původních majitelů, který je v soukromém držení, rozšířil Karel Vejrych. Koupil ho v roce 1900 a roku 1910 přistavěl k původní světnici dva velké pokoje. Vnější omítku toho zadního (bez oken) vyzdobil Rudolf Vejrych nevysokým sgrafitovým vlysem Zahradníčci, znázorňujícím roztomilé putti lopotící se při zahradnické práci (dnes překryto verandou). Štít přístavby opatřil Max Švabinský ve dnech 20. a 21. srpna 1910 sgrafitem Žnečka (též Žena se srpem a s děckem), zpodobujícím stavebníkovu manželku a nejmladší dceru. Jde o autorovo první a zároveň i poslední sgrafitové dílo.
SV
