Nevelká obec Cerekvice nad Loučnou získala na sklonku třicátých let 20. století moderní velkolepou budovu újezdní školy, jejíž kosmopolitní architektonické pojetí v intencích „bílého funkcionalismu“ – stylu, který se na Litomyšlsku takřka neobjevuje – na sebe strhlo oprávněnou pozornost laické i odborné veřejnosti.
Výstavbě školy předcházela poměrně vleklá jednání o volbě staveniště, o něž usilovalo několik dotčených obcí (např. Hrušová, Bučina ad.). Jako první byl schválen pozemek na křižovatce do Újezdce a Nových Sídel; později navrhl pražský architekt Ladislav Skřivánek pozemek při silnici k Peklům, pro který v roce 1924 vytvořil konzervativní návrh školní budovy s osovým hlavním vstupem a výraznou kamennou bosáží. V roce 1936 bylo definitivně vybráno prvně navrhované staveniště; z pěti došlých náčrtků ovšem porotě žádný nevyhovoval, a tak oslovila choceňského architekta Čeňka Mužíka, aby vypracoval nové plány, a současně vyhledala konečný pozemek na konci obce poblíž cukrovaru.
Díky nepravidelnému, bohatě členěnému půdorysu zhruba ve tvaru písmene T i díky „kaskádovitému“ obrysu Mužík dosáhl drobnějšího dojmu jinak značně rozlehlé stavby. Hladká funkcionalistická fasáda, prostá jakéhokoliv plastického dekoru, si zakládala „pouze“ na rozmanitosti velikostí a tvarů oken a propůjčila stavbě až tovární charakter. Jihovýchodní průčelí obracející se k obci architekt pojal jako kompaktní plochu s rytmicky se opakujícími skupinami pásových oken. Směrem k ulici ji v přízemí narušil „výřezem“ ohraničeným čtyřmi pilíři, v němž se skrýval zapuštěný celoprosklený vchod. Uliční fasáda byla naproti tomu plná, členěná pouze malými, asymetricky usazenými pásovými okénky; vzdálenější uliční průčelí neslo minuskulní nápis „měšťanská škola“ a stožár na vlajku. Pravoúhle situovaná (severozápadní) přístavba má tři výškové stupně gradující k základnímu hranolu. Tvarovou komplikovanost i nepravidelnost oken tohoto traktu určily rozličné funkce jeho jednotlivých částí: ústřední schodiště, tělocvična a jídelna.
Dlouhé a široké koridory chodeb ve všech patrech končící hygienickým zázemím pro žáky byly situovány k severozápadní straně tak, aby učebny byly dostatečně osvětleny denním sluncem. Spolu s prostorným a vzdušným schodištěm tak vnitřní řešení splňovalo veškeré dobové požadavky na moderní, hygienický a „zdravý“ život.
Objekt soustředil mimo tradiční učebny, posluchárny a zázemí pro pedagogický sbor také knihovnu, pracovnu pro ruční práce dívek, dílnu pro chlapce, dva byty (pro školníka a pro ředitele) ad. Významné prostory interiéru byly vybaveny luxusním funkcionalistickým nábytkem firmy Hynek Gottwald z Brandýsa nad Orlicí.
V roce 1940 byla novostavba prezentována jako vzorná ukázka moderní školní budovy na výstavě Za novou architekturu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze i v monografii Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století: „V Praze a v Čechách lze mezi četnými novostavbami škol jmenovat jen málo vzorných škol, jako je mateřská škola V. Frýdy v Praze XIII–Vršovicích, Bradova mateřská škola v Praze XVI u Klamovky nebo obecná a měšťanská škola v Březnici od J. Kittricha a J. Hrubého anebo měšťanská škola v Cerekvici n. L. od Č. Mužíka.“
V letech 1942–1945 zabraný objekt využívali Němci (opustili jej ve zpustošeném stavu). V následujících dekádách probíhaly stavební změny, které bohužel narušily původní puristický vzhled stavby a promyšlenou „kompozici“ její fasády (zasklení vstupního záklenku a zejména jeho pozdější zazdění nízkou přístavbou, nové členění oken a barevnost omítek).
AW
