Za nejstarší doklad výskytu názvu Růžový palouček (RP) se považuje zakládací listina kartuziánského kláštera Rubus beatae Mariae v nedalekém Tržku z roku 1378, neboť toto pojmenování lze interpretovat i jako Růžový palouček Panny Marie. Do širšího povědomí uvedl RP v roce 1834 spisovatel V. J. Picek, jenž v článku Červený palouček upozorňuje na místo s bohatým porostem růží a zároveň je spojuje s pověstí, že se zde utábořili a modlili ruští vojáci táhnoucí proti Napoleonovi. Roku 1836 píše pastor Josef Kačer J. E. Purkyněmu o vyprávění starců z blízké vesnice, že za Ferdinanda „II. čili III.“ se na RP sešli Češi, aby tu naposledy konali bohoslužby, že se tu v průběhu poslední války s Napoleonem pomodlili ruští vojáci a že neštěstí stíhalo toho, kdo chtěl palouček zorat. V roce 1861 zveřejnil Kačer informaci, že RP dobře znají kozáci a že je „proslulý v historii českých bratří. Rozprášené osady našich vyhnanců (…) podnes o posvátném tom místě divy vyprávějí.“ Pastorovy texty a také pověsti o zakopaném zlatém kalichu a o sedmi králích, kteří se zde sejdou po hrozné bitvě, aby uzavřeli věčný mír, jsou jádrem souboru pověstí a zpráv o RP, které další produkce již jen měnila a rozvíjela (viz zejména kapitolu v Jiráskových Starých pověstech českých). Historik Milan Skřivánek k tomu v roce 2011 napsal: „RP je symbol, který byl do značné míry vytvořen uměle a záměrně.“ Zatím nikdo „nepřinesl pozitivní nebo alespoň trochu důvěryhodný důkaz, že k loučení českých bratří na tomto místě skutečně došlo, a nejstarší zmínky o RP o této události nic neříkají. Od prvních okamžiků, kdy se RP spojuje s českobratrskou tradicí, je zřejmé výrazně protikatolické zaměření nově utvářeného symbolu.“
Od druhé poloviny šedesátých let 19. století je RP cílem výletů a místem konání veřejných shromáždění. Roku 1865 tu litomyšlský Zpěvácký spolek Vlastimil umístil pamětní kámen s lyrou, dodnes patrný. V letech 1870–1909 zde jako upomínka na oběti požáru pazderny v Újezdci stál kříž. V osmdesátých letech 19. století se objevila myšlenka získat soukromý, ve volné krajině ležící pozemek s několika stromy pro veřejnost a vztyčit na něm nějaký pomník. Její realizaci si vzal za úkol v roce 1903 ustavený Spolek pro získání „Růžového paloučku“ u Oujezdce veřejnosti se sídlem v Litomyšli. Ke koupi došlo roku 1906, přičemž spolek měl dispoziční právo a vlastníkem bylo okresní zastupitelstvo. V témže roce se k RP stavěla silnice a rozběhla se několikaletá jednání nejprve o jeho úpravě (součinnost přislíbil mj. sochař Quido Kocian), později o pořízení pomníku mistra Jana Husa. Plány však překazila první světová válka.
Roku 1920 začal architekt Alois Metelák vytvářet pro RP návrh Pomníku J. A. Komenského. Odpovědní však nakonec došli k závěru, že dílo tak vysoké umělecké ceny by na tomto odlehlém místě bylo vystaveno všelijakým „škodlivým vlivům“, a tak je dostala Litomyšl (02-VP6). Metelák, v té době pedagogicky působící na litomyšlské Zemské odborné škole pro zpracování dřeva a kovů, proto ve spolupráci s jejím ředitelem, konstruktérem Karlem Preisem, a několika „ideovými“ poradci vypracoval ve třech variantách návrh jiného objektu – Památníku českým bratřím. Slavnostní odhalení obou artefaktů (pro RP byla vybrána třetí, kovová verze), vytvořených žáky zmíněné školy z mědi dovezené legiemi z Ruska, proběhlo 19. června 1921. Na jaře 1924 započaly práce na sadové úpravě okolí Památníku, a to podle projektu pražského zahradního architekta J. A. Kulišana, jenž zvítězil ve veřejné soutěži. Celé prostranství bylo oploceno, po několika letech došlo i na instalaci vstupní brány, zhotovené v již vzpomenuté odborné škole.
Památník, nacházející se uprostřed tepané klece, „jehož zhodnocení po stránce umělecké ověřeno jest jménem umělce-světce Mistra Plečníka“ (dobová slova činitele spolku), má podobu kovové, měděnými pláty s reliéfní výzdobou obložené stély s kalichovitě rozšířenou hlavicí, jež nese zlacenou zeměkouli s postavami ve světě bloudících českých bratří. Hlavice alegoricky znázorňuje jejich působnost (kazatelé, učitelé) a obětování (odchod do vyhnanství), hranolový pilíř jejich ctnosti a víru (např. pták s hnízdem ohroženým hady představuje jednotu bratrskou obklopenou nepřáteli). Nechybí jména předních bratří a exulantů z Litomyšlska, slova Aloise Jiráska (2 desky s textem „Živ buď, národe, neumírej! Vláda věcí Tvých se k Tobě navrátí“ byly za protektorátu sňaty, jinak však dílo tuto dobu „přežilo“) a věnování zbudovatelů objektu. Také na mříži je pamětní nápis. Památník odráží vliv autorova učitele, Josipa Plečnika, a to zejména uplatněním efektní kombinace mědi a zlata, kterou Plečnik hojně používal u svých projektů na adaptaci Pražského hradu.
SV
