Újezdští žáci získali první důstojné prostory pro výuku na počátku sedmdesátých let 19. století, kdy byla vystavěna nová školní budova i s byty pro řídícího učitele a dva kantory. Stoupající počet žáků si ale postupně vynutil úpravu všech bytů na školní třídy a nakonec stavbu nové, důstojné a adekvátně vybavené školní budovy.
K její realizaci se přikročilo v roce 1908 podle projektu litomyšlského stavitele Václava Šilhavého, v září 1910 byl objekt vysvěcen. Patrová novorenesanční budova, situovaná na reprezentativním pozemku ve středu obce, se rozprostírala na přibližném půdorysu písmene L. Nejvýraznější prvek exteriéru – mohutnou věžici s hodinami – autor neumístil do středové osy uličního průčelí s hlavním vstupem, ale do nároží jednotlivých ramen. Tuto partii navíc doplnil o rozměrný hluboký reliéf s častým „školským“ námětem Jan Ámos Komenský promlouvající k dětem a hesly „Národu – Vlasti“, „Uč se – Pracuj“.
Dílo vytvořil pražský sochař Josef Jílek, žák Stanislava Suchardy. Pro stavby Václava Šilhavého je spolupráce se Suchardovými žáky typická. Jeho konzervativním projektům dodává určitou noblesu a na svou dobu modernější (secesní) ráz, jak je patrné i u jeho dalších realizací, např. u soudobě stavěné školy v Osíku nebo Lidového domu a Langmajerovy vily v Litomyšli z meziválečné doby (06-392, 04-597). Mimo zmíněný reliéf vytvořil Jílek i další dekor na fasádě školy, např. hlavice u hlavního vchodu nebo nadokenní klenáky s ženskou hlavou.
