Architekt a středoškolský profesor Antonín Tobek (otec Gočárova žáka Stanislava Tobka), jenž pedagogicky působil v Praze a Jaroměři, přestavěl v roce 1928 k rekreačním účelům venkovskou usedlost v okrajové části rodného Osíku, na tzv. Zmrzlém kopci. Projekt, který se soustředil především na obytnou (západní) část stavení, vypracoval Antonín Tobek, absolvent vídeňské akademie, osobně.
Na místě zchátralé chalupy se dvěma tmavými obytnými místnostmi v přízemí vznikla moderně řešená, přitom však kontextuální, až nenápadná novostavba, která respektovala místní stavební tradici bez ambice strhávat na sebe přílišnou pozornost. Její jistou „exkluzivitu“ z vnějšku prozrazují „jen“ rozměrná okna (vzhledem k využití domu jako letního bytu nebylo nutné brát ohled na tepelné úniky) s tabulkovou výplní a s ostěním z režných pásků. Spolu s dlouhým oblým vikýřem propůjčila stavbě dojem anglických venkovských usedlostí.
Pohodlný a vzdušný interiér sestával ze společenské části v přízemí o dvou obytných místnostech a prostorné schodišťové hale a z části soukromé v podkroví se dvěma ložnicemi. Antonínův synovec František Tobek, rovněž architekt (mimo jiné autor osického hřbitova), navrhl do hlavní obytné místnosti v přízemí modřínový kazetový strop a do haly dřevěné schodiště, u paty opatřené sloupkem se zdobnou hlavicí pro umístnění lampy nebo květin.
Výrazných stavebních úprav doznal také přilehlý pozemek – jeho svažitý sklon směrem k příjezdové cestě byl zarovnán a zpevněn (mimo jiné za pomoci sutě ze zbořené chalupy). Zahrada, jejímž „centrem“ byl dřevěný altán a přiléhající bazén, dostala modernistické oplocení s železobetonovým skeletem.
Dům, který místní záhy začali nazývat „profesorovou vilou“, si dodnes zachovává řadu autentických stavebních prvků a postupně prochází citlivou rekonstrukcí.
AW