František Vlach

František Vlach, významný litomyšlský projektant a stavitel, ale také legionář (nositel několika vyznamenání), sokol, ochotník a zpěvák, svou rozmanitou činností zásadně poznamenal tvář Litomyšle během bezmála celé první poloviny 20. století.

Pocházel ze zemědělské rodiny. Po vyučení zedníkem a tesařem studoval v letech 1900–1904 na stavitelském oddělení Vyšší průmyslové školy v Plzni. Poté pracoval jako stavební technik u zednických mistrů v Praze na Smíchově a v Humpolci. V období 1906–1908 byl projektantem v kanceláři architekta Ladislava Skřivánka ve Vídni a v pražské firmě Pohl & Kutsche.

V dubnu 1909 přišel do Litomyšle, a to na vyžádání stavitele Josefa Kremla, jenž mu svěřil posty samostatného projektanta a stavbyvedoucího pro četné stavby v regionu. Po skončení první světové války, kterou strávil v Rusku, kde se podílel na řadě stavebních akcí, se Vlach do Litomyšle vrátil, aby zde roku 1920 spoluzaložil firmu Josefa Kremla nástupci stavitel Vlach & Trešl, která rozhodně neměla nouzi o zakázky; realizovala stavby zcela rozličné typologie: od činžovního domu, přes biograf, sokolovnu až po kanalizaci dolního předměstí, autogaráže či hospodářskou budovu nemocnice. Kolem poloviny dvacátých let se – už s inženýrským titulem – osamostatnil a jeho podnik pak poměrně prosperoval: v roce 1938 v něm pracovalo 60 mužů.

Vlachova vlastní tvorba, v níž dominovaly projekty rodinných domů, měla sice moderní ráz, nedokázala se však vymanit z určité umírněnosti, někdy až přílišné pokory. Odpovídala konzervativnímu vkusu litomyšlské klientely, která se v meziválečné době neztotožnila s nejnovějšími trendy v architektuře a která tedy Vlachovi ani nedala příležitost koketovat s kubismem, purismem či funkcionalismem. „Nejodvážnější" Vlachovou realizací tak zůstává tzv. Freyova vila poblíž nádraží (č. p. 428) z let 1931–1932, jejíž purizující fasáda se vyznačovala doposud nejčistším a nejprostším pojetím v kontextu města.

V roce 1939 se Vlach na několik týdnů ocitl v německém vězení na hradě Wartburg; propuštěn byl s tím, že dle dodaného nákresu ihned zahájí výstavbu mohutného „opevnění“ u pošty. Po osvobození zaměstnávala firma Ing. František Vlach, stavitel v Litomyšli, zhruba 25 mužů. Její existenci ukončilo v březnu 1948 uvalení národní správy, následné znárodnění a začlenění do orlickoústeckého závodu národního podniku Československé stavební závody.

AŠ – SV

mezi 1920 a 1925
Kanalizace dolního předměstí, Litomyšl
Autogaráže, Litomyšl