Litomyšl byla po řadu let městem drobných podnikatelů a živnostníků; většímu průmyslovému rozvoji totiž bránila izolace města od hlavních železničních tratí (lokálka z Chocně se nakonec nikdy nedočkala prodloužení směrem na Poličku, a Litomyšl tak zůstala konečnou stanicí). Až od dvacátých let 20. století se díky sílící automobilové dopravě začala situace lepšit. V okolí nádraží začaly vznikat výrobní objekty, které doplnily stávající továrny, a vytvořila se zde menší „industriální oblast“. Právě na ni se ve svém úvodu zaměřuje sedmá stezka, která dále pokračuje do obytné čtvrti „Husovka“, volně inspirované anglickou „teorií zahradních měst“.
AŠ