Jaroslav Brůha

Sochař, medailér a příležitostný restaurátor Jaroslav Brůha po vyučení štukatérem studoval v letech 1908–1911 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Josefa Drahoňovského a v období 1911–1917 na pražské Akademii výtvarných umění, kde jeho talent cizelovali Josef Václav Myslbek, Stanislav Sucharda a Jan Štursa. Ovlivnila ho též tvorba belgického malíře a sochaře Constantina Meuniera.

V dětství přišel o oko, což Myslbek využil k předpovědi, že jednou bude tento nadaný student slavný jako Žižka. Zmýlil se, i tak však Brůha patří k neopominutelným osobnostem českého umění 20. století. Byl vždy sochařem realistickým, tvárný experiment mu byl cizí. Jeho tvorbu z meziválečné doby – sochařskou výzdobu řady staveb zejména v Praze (např. odborového domu v ulici Na Perštýně nebo Tyršova domu na Újezdě), ale i v jiných městech (mj. sokoloven v Litomyšli a Chotěboři), portréty, pomníky, četné medaile a plakety (především se sportovní tematikou) – zpočátku charakterizuje doznívající symbolismus, později sochař postupně předjímal aspekty sociálního realismu a civilního cítění, čemuž pak zůstal věrný. Za protektorátu vytvářel drobné plastiky (Světec, Polibek), po válce se vrátil k práci na pomnících (kupř. sochy pro Památník Sovětské armády v Praze na Olšanech) a portrétech a k sochařské tvorbě pro architekturu.

Zajímavou stránkou uměleckého života Jaroslava Brůhy je také poměrně častá a navíc úspěšná účast v soutěžích. K realizaci jeho návrhů však většinou nedošlo, což postihlo i pomník Jana Žižky pro pražský Vítkov (1924, 2. cena; vzpomeňme na výrok J. V. Myslbeka!) či Bedřicha Smetany pro Prahu (1926, jedna ze tří odměn bez pořadí). Zhruba v polovině dvacátých let učil ve večerním kursu modelování na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V éře socialismu zastával několik funkcí v Československém svazu výtvarných umělců, po jeho zrušení se stal členem Českého svazu výtvarných umělců; v roce 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1975 obdržel Řád práce a Cenu hl. města Prahy a v pražské Nové síni proběhla jeho retrospektiva.

SV
 

1923
Medaile Československé obce sokolské – Lützowův štít

1925
Vaníčkova putovní cena

Medaile Ministerstva zemědělství

1926
Postavy znázorňující Hornictví, Hutnictví, Zemědělství a Organizaci a 19 reliéfů představujících řemesla na fasádě a klenácích budovy Československého odborového sdružení (dnes využívané Policií ČR)
ulice Na Perštýně čp. 347/I, Praha 1

1931
Čtyři sedící ženské figury symbolizující zemědělské práce (ve spolupráci s Karlem Štiplem) na portálu budovy Ministerstva zemědělství
Praha-Těšnov

1935
Pomník Jana Podlipného
Praha-Libeň

1939 (?)
Reliéfy se sokolskou tematikou na Tyršově domě
Praha-Újezd

1945
Dvě postavy rudoarmějců – součást Památníku Sovětské armády
Praha-Olšany

1955
Sousoší na jednom z pylonů spartakiádního stadionu
Praha-Strahov

Jubilejní stokorunová mince

1956
Portrét Viléma Zítka
Národní divadlo

1959
Plastika Prodavačka karafiátů (též Dívka s karafiátem)
nádražní hala v Klatovech

Dukelská pamětní medaile (rub)