Sklářský výtvarník a sochař Ivan Kolman se do dějin výtvarného umění zapsal především jako tvůrce ojedinělých broušených a pískovaných skleněných obrazů, které ve světě nemají obdoby jak po stránce umělecké, tak i řemeslné.
Jakožto velký obdivovatel tvorby Jiřího Trnky zvažoval Kolman po maturitě studium loutkového filmu. Nakonec se rozhodl pro obor skla, který absolvoval v letech 1962–1968 na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru renomovaného sklářského umělce a sochaře Stanislava Libenského. Před koncem studií, v roce 1967, krátce pobýval na Royal College of Art v Londýně (do Velké Británie se pak studijně vrátil v roce 1980). Téhož roku se zúčastnil světové výstavy Expo 1967 v Montrealu. Díky Skloexportu, společnosti založené v roce 1948 a sídlící v Liberci, která vyvážela a dovážela sklářské výrobky, vystavoval Kolman v zahraničí takřka nepřerušeně i v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století (a to i na tehdy nepřátelském Západě). Bezmála patnáct let učil na Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou.
Kolmanova unikátní metoda spočívá v práci s plochými skleněnými deskami, které se brousí klínovým řezem a pískují. Vzniklé reliéfy, jimž předchází pečlivé kresebné studie, Kolman adjustuje na kontrastní tmavé pozadí, které dá vyniknout hedvábnému matu klínového řezu. Svou techniku uplatňuje nejen u obrazů „tradičních formátů“; použil ji i u několika rozměrných panelů vytvořených pro architekturu (např. výkladce obchodů nebo čtyřmetrová kompozice Praha z roku 1986 pro pražský telekomunikační úřad složená z několika jednotlivých tabulí).
Pro náměty obrazů, které se formálně drží na pomezí abstrakce a skutečnosti, hledá inspiraci v hudbě, v počátcích jej ovlivňovala také ptačí říše. Leitmotivem jeho současné tvorby je lidská hlava ztělesňující nejrůznější emoce (např. obrazy Vezír, Lazar, Duch, Smutek či Prorok). Patrně nejprestižnější zakázkou se mu stala tvorba „oficiálního daru“ ČSSR papeži Janu Pavlu II. u příležitosti svatořečení Anežky České v roce 1989.
Ivan Kolman v současnosti žije a tvoří v Liberci, kde je členem liberecké Unie výtvarných umělců. Svoji metodu nadále rozvíjí a experimentuje se zapojením technologie vakuového pokovení. Mimo jiné se věnuje zdravotně postiženému malíři Petru Šrámkovi z ústavu v Hodkovicích, který své obrazy maluje nohama.
AW
1979
Výzdoba Hotelu Morava
Loděnická 13, Pohořelice
1986
Výzdoba Mezinárodní a meziměstské telefonní a telegrafní ústředny (kompozice Praha)
Fibichova 1500/21, Praha-Žižkov
1989
Státní dar papeži Janu Pavlu II. u příležitosti svatořečení Anežky České
1990
Výzdoba Hotelu Merkur
Anenské nám. 4340/8, Jablonec nad Nisou
AL [Antonín Langhamer], heslo Kolman, Ivan, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 396, 397.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000 V, Ka–Kom, Ostrava 2000, s. 108.