Emil Kubíček se do dějin Litomyšle zapsal nejen jako autor řady náhrobků na místním hřbitově, soch či reliéfů na místních městských domech, ale také jako konzervátor památkové péče, který svou neúnavnou činností přispěl k ochraně mnoha litomyšlských památek.
Vyučil se v dílně svého otce, litomyšlského kamenického mistra Antonína Kubíčka, a také jeho starší bratr, Antonín Kubíček ml., se stal kameníkem působícím v Litomyšli. Emil Kubíček prožil první světovou válku na frontě v ruském Polsku a v Itálii. Po svém návratu absolvoval v roce 1922 sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. V témže roce byl přijat do sochařského ateliéru Jana Štursy na pražské AVU, po smrti svého učitele pokračoval ve studiích u Bohumila Kafky a zakončil je v roce 1926. Byl členem Spolku výtvarných umělců východočeských v Pardubicích.
Pro fasádu někdejší Občanské záložny v Litomyšli (01-57) vytvořil v roce 1929 alegorické sochy Orby a Průmyslu, ztvárněné s civilistní jednoduchostí jako dvě realistické postavy mužů. Postava symbolizující orbu drží v pravé ruce svazek klasů, levou se opírá o rukojeť pluhu, který překračuje. Socha muže reprezentující průmysl si levou rukou u těla přidržuje ozubené kolo, pravou nohou je nakročena přes kovadlinu.
V roce 1938 byl na fasádě tehdejší úřední budovy Osady města Litomyšle (č. p. 70) na dnešním Smetanově náměstí odhalen kamenný znak Litomyšle a jako symbol osadního hospodaření socha dívky hladící srnečku a držící jehličnatou větvičku. Tato dvě sochařská díla se dnes nacházejí v prostoru vstupu do Galerie Miroslava Kubíka (01-70). Dále byl na fasádu umístěn kamenný kruhový portrét Vavřince Toulovce, pověstmi obestřeného středověkého loupeživého rytíře.
V roce 1940 se Kubíček zúčastnil soutěže na pomník Aloise Jiráska v Litomyšli. Jeho návrh však porota nevybrala a přijala koncepci Vincence Makovského (01-VP9).
Vytvořil také řadu náhrobků na litomyšlském hřbitově, mimo jiné i svému příteli, malíři Františku Ropkovi. V letech 1931–1932 se podílel na sochařské výzdobě a otevření dnes již zaniklého urnového háje.
Závěr svého života věnoval Kubíček restaurátorským a konzervátorským pracím. V roce 1952 byl jmenován konzervátorem památkové péče pro okres Litomyšl. Svým profesionálním přístupem a spoluprací s odborníky z dalších oborů, např. z ochrany přírody i archeologie, se mu podařilo prosadit zásahy, které přispěly k záchraně a uchování naší umělecké minulosti. Zasadil se například o to, aby v letech 1959–1960 proběhl archeologický průzkum míst v blízkosti zámku. Článek o historii této ikonické litomyšlské památky publikoval v regionálních novinách.
ZT
Pamětní deska Josefa Páty
Bří Pátů 82, Litomyšl
Pamětní deska Petra Jilemnického
Základní škola a Mateřská škola, Budislav 136
1957
Náhrobek Františka Ropka
litomyšlský hřbitov
1957
Náhrobek s reliéfní podobiznou Marie Sobotkové
litomyšlský hřbitov
- RML, fond č. 57 – Kubíček Emil, nezpracováno.
- Oldřich Pakosta, Litomyšlský hřbitov u kostela svaté Anny. Hroby významných osobností a náhrobky umělecké hodnoty, Litomyšl 2010, s. 31, 38, 41.
- Petr Kmošek, Výtvarná hledání domova – tvůrčí cesta Spolku výtvarných umělců východočeských v Pardubicích (1930–1950), K regionálním dějinám východních Čech. Studie Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové II/1, 1993, s. 81–106.
- Helena Zemanová, Vzpomínka na Emila Kubíčka, Kulturní zpravodaj města Litomyšle, 1988, únor, s. 18–20.
- Zora Koníčková-Pátová, Za sochařem Emilem Kubíčkem, Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 4, 1968, s. 59–60.
-
Karel Veselík, Sochař Emil Kubíček zemřel, Zpravodaj Vlastivědného kroužku [v Litomyšli] 2, 1967, č. 7–8, s. 9.
- Emil Kubíček, Náhrobní deska hejtmana Světelského z roku 1723, Vlastivědný sborník Pardubický kraj – 700 let Litomyšle, Pardubice 1959, s. 28.
- Emil Kubíček, O litomyšlském hradu a zámku, Vesnické noviny okresu Litomyšl 8, 1957, č. 27 , s. 2; č. 28, s. 2.
- Neuveden, Výzdoba fasády osadního domu na horním náměstí byla dokončena!, Stráž českého východu. Nezávislý demokratický týdeník VI, 1938, č. 35, 3. 9. , s. 6.
