Karel Malich

Výrazové prostředky Karla Malicha jsou velmi široké – věnuje se malbě, kresbě, grafice i tvorbě objektů. Všechna tato média tematicky spojuje jeho vztah k přírodě a krajině, především v okolí rodných Holic, i vnitřní prožitky.

Výtvarné vzdělání získal v letech 1945 až 1949 na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde studoval výtvarnou výchovu a estetiku. V období 1950 až 1953 pokračoval studiem grafiky u Vladimíra Silovského na pražské Akademii výtvarných umění. Od roku 1958 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, byl členem skupiny Křižovatka (1963–1968).

Již ve svých raných krajinomalbách z počátku šedesátých let 20. století se oprošťuje od viděné skutečnosti a obrací se k abstraktně členěné ploše obrazu. Vedle malby a grafiky se věnuje i kolážím, které ho přivádí k radikálním monochromním reliéfům, jejichž plocha, tvořená vlnitým kartónem, odkazuje k pocitům z krajiny viděné z výšky, např. Krajina (Bílý reliéf) z roku 1963.

V polovině šedesátých let se jeho tvorba blíží konstruktivním tendencím, tvaruje řadu reliéfů, ve kterých zkoumá možnosti zobrazení prostorových průniků, průchodů a toků energií. Na počátku sedmdesátých let se do jeho práce vrací zájem o přírodu. Vytváří modely mraků zavěšené volně do prostoru. Tyto snahy vyústí do tvorby drátěných objektů.

Práce s dráty, obvykle svazovanými barevnými nitěmi, ho přivádí k odhmotněným plastikám působícím jako spontánní kresby v prostoru, inspirované představami v krajině proudících energií. Zlom v jejich pojetí přináší prostorová plastika Ještě jedno pivo? z roku 1976, která zachycuje zdánlivě banální skutečnost daného okamžiku z vlastního zorného pole autora. Postupné uvědomování si vlastní situovanosti v čase a prostoru pokračuje autorovými intenzivními vnitřními prožitky. Zážitek uvidění světla ve svém těle v roce 1977 inicioval vznik plastik Vnitřní světla I a II.

Své vnitřní vize i světelné zážitky zaznamenává nejen v plastikách, ale také kvaši a pastely, které od druhé poloviny osmdesátých let představují dominantní polohu jeho práce.

Do rodné krajiny v okolí rodných Holic se vrací i v autobiografické próze Od tenkrát do teď tenkrát (1979–1980), knižně vydané v roce 1994.

ZT
 

1963
Černý reliéf

1973–1974
Kosmické vejce

1976
Hranice vidění

1976
Pozoruji oblohu

1976
Pootočil jsem hlavu

1979
Viděl jsem trhlinu v prostoru

1976–1980
Já a ten jehož potkávám

1979–1985
Krajina s věčnem