Milada Othová

Milada Othová je považována za jednu z nejvýznamnějších českých medailérek podílejících se na podobě současné medaile. Její zájem se ale také obrací k drobné plastice i pracím pro architekturu. Pro litomyšlský Hotel Dalibor vytvořila v roce 1974 keramický reliéf zachycující Panoramatickou vedutu historického jádra Litomyšle (02-1053).

V letech 1958–1962 studovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze na Hollarově náměstí, v roce 1967 absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Ateliéru užitého sochařství u profesora Jana Kavana. Od roku 1995 učí na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru figurálního sochařství a medaile. Účastní se sympozií lité medaile, plakety a drobné plastiky, nejčastěji v Uherském Hradišti, kde byla v letech 1994–2002 součástí realizačního týmu. Je členkou Asociace umělců medailérů, skupiny Trojkolka (Milada Othová, Michal Vitanovský, Jiří Vlach) a Umělecké besedy.

Věnuje se především medailérství, a to nejen na společenskou objednávku, ale převážně jako volné tvorbě. Narušuje tak bariéru mezi volným a užitým projevem, která vyhrazovala medaili převážně společensky funkční poslání. Tematicky se obrací k ženským portrétům, všeobecně lidských problémům a otázkám, ale i k abstrahujícímu ztvárnění pozorované skutečnosti. Její díla obsahují několik dějových a významových plánů, naznačených detaily vystupujícími z pozadí, které dotváří dojem něčeho tajemného a nevyřčeného. Pracuje především s nízkým reliéfem a měkkou modelací, jež místy narušuje graficky rytou linií. Svoje díla obvykle vytváří klasickou technikou odlévání ztraceného vosku, což jí umožňuje zachytit i ty nejjemnější detaily.

ZT
 

1975
Pamětní deska Karla Kořistky
Moravské náměstí 71, Březová nad Svitavou

1975
Pamětní deska Františka Xavera Živanského
Lidická 69/01, Brno

1978
Stéla Františka Matouše Klácela
Mendlovo náměstí 1/07, Brno

1980–1981
Mateřství
Moravská galerie v Brně

1984
100 let stálého českého divadla v Brně
Galerie hlavního města Prahy