Olbram Zoubek

Olbram Zoubek je jeden z nejvýraznějších českých figurálních sochařů druhé poloviny 20. století. Žil střídavě v Praze, kde měl svůj ateliér, a v Litomyšli. Jeho sochy se nacházejí v mnoha veřejných prostorách, mimo jiné v Praze na Petříně, kde je situován jeho Pomník obětem komunismu (2002).

Po studiích reálky v Praze na Žižkově absolvoval mezi lety 1945 a 1952 sochařský ateliér Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se seznámil i s restaurováním renesančního sgrafita a kamenné plastiky. Restaurátorské činnosti se poté vedle své volné tvorby věnoval až do roku 1994.

Jeho tvorba se rozvíjela v období české nové figurace, můžeme v ní spatřovat jisté paralely k existenciálně pojatým sochám švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. Zásadní inspirační zdroj pro něj však představuje umění starověkého Řecka, především sochařské typy „kúros“ a „koré“. Hlavním tématem jeho děl je člověk a lidské tělo. Protáhlé postavy mužů a žen se stávají obecně platnými symboly lidské existence, vztahů, víry i svobody. Olbram Zoubek byl členem umělecké skupiny Trasa, Nové Skupiny a Umělecké besedy. Za svůj život získal řadu ocenění, mimo jiné mu v roce 1996 prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.

Zoubkův občanský i umělecký postoj se před rokem 1989 neslučoval s oficiální politikou komunistické strany – v roce 1969 snímá posmrtnou masku Jana Palacha a v roce 1970 vytváří náhrobky pro Jana Palacha a Jana Zajíce, které však mohou být kompletně osazeny až v roce 1990. Nesvobodná léta tzv. normalizace tak prožívá v Litomyšli. Poprvé zde působil již v letech 1962–1963, když restauroval kamenné průčelí domu U Rytířů. Znovu sem přichází v roce 1974, kdy získává zakázku na restaurování fasády renesančního zámku; sestavuje tým, ve kterém působí Václav Boštík, Stanislav Podhrázský, Zdeněk Palcr a krátkodobě i další umělci. Zoubek měl jako jediný oprávnění k samostatnému restaurování, a stává se tak hlavním koordinátorem prací, v areálu zámku pak působí až do roku 1993. Litomyšl se tak vedle Prahy stala jeho druhým domovem. V roce 1987 stál u zrodu pravidelných výstav s názvem Výtvarná Litomyšl, které se každoročně konají v domě U Rytířů a jichž se pravidelně účastnil. V zámeckém sklepení byla v roce 1998 otevřena stálá expozice s bezmála stovkou jeho soch. Zoubkovy práce můžete také potkat ve veřejném prostoru Litomyšle.

ZT
 

1977
Múza
Litomyšlský hřbitov – hrob malíře Josefa Matičky

1986
Ifigenie
Městská galerie Litomyšl

1989
Smíření
Litomyšlský hřbitov – rozptylová loučka

1990
Reliéf pro hrob Františka Ambrože Stříteského
Litomyšlský hřbitov

Pomník Jana Palacha
budova Filozofické fakulty UK, náměstí Jana Palacha 2, Praha

2002
Pomník obětem komunismu
Petřín, Praha